Polojasno místy déšť

12. října 2016 v 17:47 | Kiara |  Myšlenky
Něco je fajn. Něco méně.




Líbí se mi, když jedu vlakem, na kolenou mám notebook a krajina kolem mě poklidně ubíhá. Cítím se vysokoškolsky.

Nesnáším tu chvíli, kdy si mám sundat kufr, protože mám pocit, že všichni mí spolucestující jsou v ohrožení života.

Líbí se mi potkávat náhodné lidi ve vlaku a zjistit, že mě s nimi něco spojuje. Nebo, že je znám z dětství. Náhodilá setkání, které mají význam. A líbí se mi, že tenhle jev - pardon, teď už z nějakého důvodu používáme jenom slovo fenomén - umím pojmenovat - synchronicita. Cool.

Nesnáším budovu školy, do které chodím. Nesnáším její úzké chodby a zrcadla, která jsou příliš vysoko.

Líbí se mi moje místo v osmé řadě úplně u okna.

Nesnáším, když jsou ostatní otrávení, že musí o přestávce vstát, abych se přes ně dostala k záchodům.

Líbí se mi pojízdný pás v menze.

Nesnáším, když cítím, že nedokážu zapadnout mezi ostatní. Že jsem naprosto mimo jádro.

Líbí se mi jízda noční tramvají.

Nesnáším sérii přechodů, před naším bytem.

Líbí se mi noční přebíhání přes přechod před naším bytem, když je červená a ulice jsou tiché a prázdné.

Nesnáším, když se cítím sama.

Miluju večery s pohádkovými písničkami v našem bytě.

Nesnáším to mokré chladné počasí, které proniká pod kabát až na kůži.

Líbí se mi, když prší dost silně na to, aby můj deštník změnil barvu.

Nesnáším, že všechny své myšlenky v esejích musím podkládat zdroji.

Líbí se mi, že "bydlím" ve dvou městech.

Nesnáším, že už vlastně není žádné doma.

Líbí se mi, že mám zase ráda.

Nesnáším, že jsem ztratila lidi, kteří pro mě tolik znamenají.

Líbí se mi, když starý pán vstane a pustí starou paní sednout v tramvaji.

Nesnáším, když dalších 5 studentů zůstane sedět.

Miluju tu jednu lavičku v parku u jezírka pod vrbou.

Nesnáším, že moc piju.

Líbí se mi, že se už tak nebojím chodit v noci sama.

Nesnáším, jak jsem pořád bez energie.

Líbí se mi, že mám kde tancovat.

Nesnáším, že každá chvíle štěstí je po zásluze potrestána.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Antanie Antanie | Web | 14. října 2016 v 19:40 | Reagovat

Nesnáším jaké to někdy je
Miluju jak se nevzdáváš

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama